Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaNa plachetnici mezi norskými fjordy 7-8/2017
3.7. - 5.7.2009
Začátkem července 2009 jsme
podnikli výstup na horu Schiara v jižní části italských Dolomitů (provincie Belluno) v národním
parku Dollomiti Bellunesi (Belluské Dolomity). Svou výškou 2 565 m nepatří v Dolomitech
mezi nejvyšší vrcholy, ovšem při pohledu z jihu, kde převyšuje město Belluno a
údolí řeky Piavy o 2 000 metrů, se řadí ke skutečným velikánům tohoto pohoří.
Výstup není úplně jednoduchý a začíná nejtěžší cestou masivu Luigi Zacchi s převýšením 900 m až k vrcholu Schiary.
Masiv Monte Schiara je součástí národního parku Parco Nazionale delle Dolomiti
Bellunesi. V západním hřebeni se nalézá výrazná skalní věž Gusela del Vescova
(výška 40 metrů) viditelná až z Belluna.
Dále jsme pokračovali cestou Ferrata Berti, která se místy propadá až do sedla. Sestup zakončujeme napojením na cestu Marmol
a po úzkých traversech se dostáváme postupně zpět k chatě.
Naše cesta začala v pátek, kdy jsme autem vyrazili z Prahy a po devíti hodinách dosáhli parkoviště Case Bortot.
Tříhodinová cesta z parkoviště k první chatě Rifugio 7° Alpini
Nejtěžší úsek cesty: kolmá stěna ferraty Zacchi
Cesta po hřebenu: ferrata Berti
Sestup ferratou Del Marmol
Vyrazili jsme v pátek autem z Prahy v 6:30 hodin přes Innsbruck, Brenner až do italského městečka Belluno. Odtud již zbývalo jen několik kilometrů na sever na parkoviště Case Bortot (GPS - 12°11'41''E a 46°10'56''N), kterého jsme dosáhli v 16:36.
V 17:50 jsme konečně přichystáni vyrazit z parkoviště.
U parkoviště ještě vrháme pohled na plechovou tabuli s mapou oblasti, kudy povedou naše kroky v nastávajících dnech.
Výstup z parkoviště k chatě Rif.7 Alpini vede po stranách koryta horského potoka.
Slastný pohled. Ve 21 hodin dosahujeme horské chaty ve výšce 1 493 m po zdolaném převýšení 900 m od parkoviště s plnou polní.
Sobotní ráno 4.7.09 8:36 po snídani před chatou připraveni vyrazit výše do hor.
Jižní stěna Monte Schiara, kterou se chystáme zdolat zajištěnou cestou typu via ferrata. Většinou se jedná o těžké cesty vyžadující určitou zkušenost s tímto typem cest. Od chaty Rifugio 7° Alpini (1 491 m) lze zvolit k výstupu okruh vedený právě po ferratách. Nejtěžší cestou masivu je Luigi Zacchi, kterou výstup k vrcholu začíná. Ta překonává v přímé spádnici jižní stěnu Schiary 900 metrů a vede až k vrcholu.
Od chaty pod skalní stěnu vede asi hodinový nástup.
Poslední kontrola výstroje a uspořádání věcí v batozích.
9:40 a stojíme na začátku nejtěžší cesty Luigi Zacchi. Dále jen kolmo vzhůru až k vrcholu.
S přibývající výškou začínají pohledy do krajiny nabývat úchvatnosti.
2 150 m nad mořem se začínáme nořit do mraku. Viditelnost se zhoršuje.
V mlze rozpoznáváme bivak Ugo Dalla Bernardina - cíl naší dnešní cesty. Ve výšce 2 320 m v 13:37 pro dnešek náš výstup končí a my se zabydlujeme v bivaku do dalšího dne.
Vnější plášť bivaku je celý z plechu (ideální Faradayova klec) a tak nám skýtá dokonalou ochranu v nastávající bouřce.
Neděle 5.7. 6:55 opouštíme bivak. Nebe bez mráčku, ideální fotografický den. Nastupujeme na poslední část výstupu na vrchol Schiary. Chybí nám posledních 200 výškových metrů.
9:09 dosahujeme vrchol Schiary 2 565 m.
Zde se napojuje hřebenová zajištěná cesta ferrata Berti, která místy exponovaně přechází po východním rameni až do sedla.
Cestou po hřebeni se opět jistíme lanem a přecházíme na další vrchol.
Míjíme bivak De Marmol S. Bocco a poslední naší ferratou Del Marmol dále sestupujeme po úzkých policích a traversech zpět k chatě ferratou Zacchi.
Ferrata opět představuje kombinaci lan a žebříků.
16:42 naše dvou denní cesta končí opět v horské chatě u dobrého guláše.
Tyto tři ferraty na Schiaře nad Bellunem řadím k nejkrásnějším v Dolomitech (v Itálii). Sice nepatří k nejvyšším, ale se svými náročnými úseky střední až těžké obtížnosti, které jsou plné cest typu via ferrata nám daly pořádně zabrat.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Pohodová plavba plná poznávání norské přírody a krás hluboce zaříznutých fjordů do norské pevniny. V Bergenu navštěvujeme rybí tržnici, kde je k sehnání např. i velrybí maso. Poté vyplouváme mezi ostrůvky západního pobřeží Norska do jednoho z nejkrásnějších fjordů v Norsku, do Geirangerfjordu a z paluby plachetnice pozorujeme vodopád Syv Systre (Sedm sester). Plavíme se až na ostrůvek Ona, kterým jsme naprosto okouzleni. Další naše cestování probíhá převážně po pevnině. Autobusem se necháváme vyvézt na Trollstigen (Trolí stezku) a dále vystupujeme na Trollvegen (stěnu Trollů), která představuje nejvyšší horskou stěnu v Evropě. Za tip na výlet určitě stojí i skanzen Sunmore Museum, kde jsou k vidění kopie vikinských lodí, ale i lodě současné. Norský skanzen představuje vesnici tvořenou domečky, které mají střechu pokrytu trávou. Posledním místem, které jsme pěšky navštívili byl ledovcový jazyk Bodalsbreen. Dále plujeme po úchvatných norských řídce osídlených ostrůvcích, kdy je třeba počítat s obtížnou navigací.Přečtěte si průvodce po Norsku.
21denní trvající expediční přeplavba z Reykjavíku přes Hebridy a Skotsko do Irska v proměnlivých a drsných podmínkách severní části Atlantského oceánu nám přichystala nejen 5 m vlny, ale i gastronomické zážitky v podobě ochutnávky velrybího masa či tradičního skotského haggis and black pudding. Při plavbě starou vikingskou cestou posádka bojovala s mořskou nemocí, zvykala si na křižování proti větru či se učila základní práci se sextantem. Pluli jsme na Vnější Hebridy. Zde jsme navštívili město Stornoway a Jižní Uist, kde naší pozornost získalo těžiště rašeliny. Komplikací se pro nás staly namotané rostliny na šroubu a tak nezbylo nic jiného, než se potopit do vody o 13°C. Tím to však neskončilo - vítr sílil a dosáhl rychlosti 47 uzlů. Další zajímavostí na naší plavbě bylo město na jihu Irska - Strangford, které leží v okolí chráněné krajinné oblasti Strangford & Lecale AONB a my mohli objevovat přírodní krásy. Nejkritičtějším okamžikem celé plavby však bylo vyplutí z mariny na moře - proti nám se vzdouvaly kolmé stěny vody, já stál u kormidla po kolena ve vodě a naše rychlost klesla na 1 uzel…
Poznávání norské přírody a krás hluboce zaříznutých fjordů do norské pevniny. Plavíme se ze Stavangeru na ostrov Espevaer na západním pobřeží Norska, dále do Hardangerfjordu, kde jsme vystoupali jako první výprava v tomto roce na zasněžené vrcholy nad vesničkou Uskedalen. Túra se ze čtyřhodinové mění na třináctihodinovou. Přečtěte si, co se stalo a proč bylo dobré vzít si z lodi lano… Další výlet je o poznání klidnější. Zamířili jsme k ledovcovému jazyku a jezeru Bondhusvatnet.