Jaké to vlastně bylo:

V úterý kolem 16 hodiny očekávám příchod posádky. Čeká nás nákup zásob potravin na plavbu a večerní instruktáž zaměřená na seznámení se s konkrétní lodí a především všeho co se týká bezpečnosti před vyplutím. Čekám na lodi v Cascais maríně u pontonu K.

Díky problémům na železnici z letiště do Cascais přichází část posádky s 2 hodinovým zpožděním. Tak se nám nákup posunul do pozdních hodin. Instruktáž před vyplutím a další přípravy nechávám až na ráno. Proto vyplujeme později, ale v poledne bychom měli již být na moři.

Ve středu 26.4.2023 v 11 hodin opouštíme marínu v Cascais a pod plnými plachtami směřujeme do Atlantiku. Vítr není pro naši trasu ideální, protože fouká přímo ze severu a nás bude čekat křižování až k mysu Fisterra. Plujeme co nejostřeji proti větru, který mění svoji sílu od 12 do 22 uzlů. Ve stejném duchu proběhla noc i další den čtvrtek. Plujeme daleko od portugalských břehů v mezinárodních vodách, kde vládne klid od GSM signálu. Kromě velkých nákladních lodí, rybářských lodí zde potkáváme z plachetnic pouze závodní trimarán, který pluje rychlostí 17 uzlů opačným kurzem než my.

V pátek třetí den plavby po obědě utichá vítr a přecházíme na pohon motorem. Ve 14:10 UTC spatřujeme jak se domníváme stádo 6 obávaných kosatek jak plavou u hladiny směrem k naší lodi. Ve vzdálenosti 200 metrů od pravoboku lodi zpomalují. Nechávají nás proplout aniž bychom měnili kurz. Pak velký kus za naší zádí pokračují ve svém kurzu na západ. Po bližším prozkoumání však zjišťujeme, že se nejedná o kosatky ale o kulohlavce černé. Jsme v mezinárodních vodách a máme zapnuté ADD (anti depredation device) zařízení jako prevenci před interakcí s kosatkami, které se v těchto vodách od roku 2020 dějí a ne všechna setkání končí pro lodě dobře. Často kosatky poškodí kormidelní list a způsobí tím částečnou nebo i úplnou neovladatelnost lodě, která musí být i odtažena do přístavu k opravě. Tak budeme věřit, že ADD zařízení nějakou tu ochranu přece jen zajišťuje. Detailněji se problému s kosatkami věnuji ve článku: Jachty a kosatky - nebezpečné interakce.

Noc z pátku na sobotu byla zahalena mlhou a došlo na signalizaci zvukovými signály. Sobota byla zatažená s dešťem. Minuli jsme mys Finisterre, jehož jméno v galicijském jazyce je Fisterra a pochází z římské legendy, která tvrdila, že tato oblast byla koncem světa (Finis-terrae) a přistáváme v nedalekém Camariňas.

V Camariňas strávíme neděli a předpokládám, že v pondělí ráno vyplujeme přes Biskajský záliv do Brestu. Zatím jsme vyrazili na procházku k majáku Faro Vilán.

Cesta k majáku je z maríny dlouhá 9km. Jdeme po pobřeží Costa da Morte (pobřeží smrti), které dostalo své jméno pro svá zrádná četná skaliska u kterých leží na dně množství vraků lodí. Costa da Morte zahrnuje oblast od mysu Finisterre až po mys Vilán.

Tato na pohled podivná stavba je farmou na chov kambyly. Kambala velká ( Scophthalmus maximus ) je poměrně velký druh platýse. Je to ryba žijící při dně pocházející z mořských nebo brakických vod severovýchodního Atlantiku, Baltského moře a Středozemního moře. Je to důležitá potravinová ryba.

Přicházíme k majáku na skalnatém poloostrově Vilán. Místo bylo prohlášeno za národní kulturní památku v roce 1933 a dnes je přírodní památkou. V blízkosti mysu však byla instalována větrná farma na výrobu elektřiny.

Maják Cape Vilan označuje tuto nebezpečnou část pobřeží Costa da Morte. Postaven je v nadmořské výšce 125 metrů a připojen ke staré budově strážců majáku, má silné světlo, které může dosáhnout až 55 km daleko. Je to nejstarší elektrický maják ve Španělsku.

Po návratu z 16 kilometrové procházky aktualizuji předpověď počasí pro Biskajský záliv a vyhodnocuji ji jako nevhodnou pro plavbu přes Biskaj. Vítr by šel ostře proti přídi a je předpoklad poryvů až 42 uzlů. Plán měníme a sice večer odplouváme z Camariňas ale ne přes Biskaj, ale do nedalekého města Coruňa.

Opět musíme křižovat, zatím od vyplutí z Cascais pořád křižujeme nebo jedeme na ostrou stoupačku proti větru. Už bych si přál také někdy vítr z boku či zezadu.

Den se proměnil v noc a nad ránem vítr zaniká.

V pondělí 1.5.2023 připlouváme dopoledne do maríny Coruňa. Zde budeme čekat na příznivější vítr pro proplutí Biskaje. Zatím to vypadá, že bychom odtud mohli vyplout ve středu ráno a dočkat se na čtvrtek a pátek zadního větru s poryvy jen do 35 uzlů.

Další den posádka okukuje závodní lodě a prochází si město. Já zatím řeším méně příjemnou záležitost a tou je skutečnost, že marína Du Chateau v Brestu zamítla moji rezervaci místa a sdělila mi, že bude měsíc uzavřena pro lodě návštěvníků z důvodu pořádání sportovních akcí (patrně regat). To znamená, že po přeplutí Biskajského zálivu nemáme kde přistát. Hledám v okoli další vhodné přístavy, kde bych mohl loď na necelé dva měsíce zanechat. Většina přístavů má však pro mne nedostatečnou hloubku, nebo na emaily nereaguje a anglicky se bavit nehodlá (jak bývá ve Francii zvykem). Nakonec místo k vyvázání lodě má k dispozici marina Roscoff, která od Brestu není zase tak moc vzdálená - je potřeba se totiž z maríny po souši dostat na letiště v Brestu odkud většina z nás má letenky.

Středa 3.5.2023 - s úlevou, že vím kde přistaneme vyplouváme na Biskaj. Meteorologická předpověď se nezměnila a ve slabém zadním větru opouštíme Coruňu. Dopoledne si ještě pomáháme motorem, abychom neklesali s průměrnou rychlostí pod 4,5 uzle. Odpoledne nás už táhne jen plná genoa na zadní vítr o rychlosti 10 uzlů. Ve střední a severní části Biskaje zatím ještě fouká pro nás protivítr, ale v jižní části, kde plujeme je již vytlačen jihozápadním větrem, který bude následující dny sílit. Večer po západu slunce vítr zeslábl a do půlnoci si opět pomáháme udržet rychlost motorem.
Čtvrtek 4.5.2023 - zadní vítr zesílil na 20 uzlů s poryvy do 32 uzlů a naše rychlost se pohybuje mezi 7 a 8 uzly. Asi neptun vyslyšel mé přání, že bych rád taky jiný vítr než proti, a konečně loď letí k cíli bez extrémního náklonu a práskání do vln. Pro zpestření dne se ozve volání MyDay z lodi podobné velikosti jako je ta naše. Loď volající o pomoc se nachází poblíř Camariňas, od nás daleko - 2 dny plavby zpět, a řešení situace se ujímá pobřežní stráž. Co se vlastně stalo jsme nezachytili, jen to, že na palubě byli 2 dospělí a 2 děti. Večer na navtexu již čteme zprávu, že zmíněná loď je ponechána v driftu v moři bez posádky.
Pátek 5.5.2023 - vítr trochu zeslábl, pro genou přidáváme spinakrový peň. Tím plachtu stabilizujeme ve vlnách, které zůstávají po původním větru a rychlost stále držíme kolem 6 uzlů. Celý den plujeme se spinakrovým pněm až do večera, kdy opět začíná sílit a stáčet se vítr. Peň s příchodem tmy sundaváme. Přidává se vydatný déšť.
Sobota 6.5.2023 - v 1 hodinu ráno se blížíme k ostrovu Ouessant. Je to ostrov mnoha jmen: Ostrov majáků, ale také Strážní ostrov, Ostrov hrůzy, Ostrov mnoha ztroskotání nebo Ostrov žen. To všechno je Ile d’Ouessant, nejzápadnější z bretaňských ostrovů. Je to svým způsobem nádherný ostrov, pokud je příznivé počasí. Proto jsem také ještě včera zamýšlel, že u ostrova přistaneme a v neděli se po něm projdeme. Teď ale rozhoduji, že poplujeme dál. Silně prší, je tma, mlha a silný vítr a zítra celý den má lít jak z konve. Posádka dává najevo, že by se jim za deště stejně na ostrov nechtělo. Naposledy jsem zde byl v roce 2018 při plavbě Irskem kolem Fastnetu do Brestu. Mlhavým a deštivým ránem pokračujeme dalších 50 NM do cíle naší plavby v Roscoffu, kde v poledne po 401 NM uplutých z mariny Coruňa přistáváme. Biskaj jsme přepluli tentokrát pohodlně s denním průměrem 128 NM/den.

Roscoff je malebné městečko proslulé svoji architekturou, které leží v Bretani v severozápadní Francii. Brittany Ferries spojuje Roscoff s Irskem a Spojeným královstvím.

Oblast je také typická velkými přílivy a odlivy jak je vidět na těchto rybářských lodích, které za přílivu dopluli do městského přístavu.

Zatím co za odlivu sedí na dně.

Pondělí má být relativně hezky bez deště a my se vydáváme na blízký ostrov Île de Batz. Nepoplujeme tam však vlastní lodí, neměli bychom kde zakotvit vzhledem k vysychajícím přístavům za odlivu.

Využíváme proto místní loď převážející cestující mezi Roscoff a Île de Batz.

Po 15 minutách plavby vystupujeme z lodi na ostrov, je odliv.

Odpoledne je už přístav opět plný vody.

Tento tichý ostrov ukrývá mnoho pokladů, z nichž nejpozoruhodnější žije v srdci jeho obyvatel: autenticita.

Za návštěvu stála i místní botanická zahrada George-Delaselle na východním konci ostrova, kde se nacházejí tisíce středomořských a subtropických - tropických rostlin. Tento malý kousek subtropického ráje je zde již více než 100 let a spojuje rostliny z Afriky, Asie a Ameriky.

Kolem ostrova vede pobřežní stezka, krásný způsob, jak prozkoumat Batz. Dvě hlavní pláže jsou podél severovýchodního pobřeží ostrova - hlavní pláž se jmenuje Grève Blanche, ale lze najít i mnoho menších. Západní pobřeží je členitější a kamenité.

Hlavní osada na Ile-de-Batz se nachází kolem Port Kernog, který je také aktivním rybářským přístavem.

Večer ještě uklízíme loď po plavbě a v pondělí ráno se loučím s posádkou. Z Cascais do Roscoff máme za sebou 793 NM. Já zůstávám do středy abych udělal pravidelnou údržbu lodi po plavbě a vypral ložní prádlo.