Bod na trase
Komentovaný bod
Aktuální polohaSólově severním Atlantikem 4-5/2016
27.4.-8.5.2024
Přeplavba z Greifswaldu do Bergenu se zastávkami v Dánsku, Švédsku a jachting kolem norského pobřeží a ve fjordech.
Můžete nám posílat zprávy přimo na loď z formuláře na stránce Kontakt. Tyto zprávy si přečteme pokud technika neselže a dovolí nám se připojit k Internetu. Při plavbě dále od pobřeží není k dispozici GSM signál a proto se zprávy k nám mohou dostat teprve až se z otevřeného moře přiblížíme na dohled k pobřeží.
Ještě před vlastní akcí jedu ve čtvrtek 18.4.2024 do Greifswaldu spustit loď po zimě na vodu. Tuto zimu loď přečkala na souši a byl obnoven antifoaling nátěr trupu. Čekám u lodi až z přístavu přijedou z podvalníkem aby podebrali stojan s lodí a dotáhli jej k jeřábu u břehu.
V 11 hodin je už loď zavěšená na jeřábu a pomalu se přesouvá nad vodu. Na displeji jeřábu vidím její hmotnost 9,33 tuny. A to ještě není naložená jídlem pro letošní sezónu.
Od jeřábu jsem přeplul na volné místo v maríně a vyvázal loď. Celý následující den jsem z auta stěhoval krabice s jídlem ExpresMenu do lodi, vybaloval obsah a třídil na hromady podle druhů jídel. Pak jsem postupně jednotlivá balení ukládal do úložných prostor v lodi a zapisoval do tabulky v Excelu, kolik čeho je a také kde to mám uloženo. Zvláště důležitý je totiž dokonalý soupis míst, kde které jídlo a v kolika porcích se v lodi nachází.
Následující den ráno jsem zamknul loď a vrátil se domů.
Ve středu 24.4. opět přijíždím k lodi dokončit vše potřebné pro vyplutí. V sobotu 27.4. odpoledne dorazila posádka. Vše probíhalo dle obvyklého plánu: vybalit si věci do kajut, napsat nákupní seznam potravin, dojít nakoupit zásoby a uložit do lodi.
V neděli ráno opouštíme Greifswald a vyplouváme po řece Ryck na moře. Máme krásný slunečný den a vítr z boku 12-15 uzlů. Ideální pro příjemné plachtění.
Odpoledne po 35 uplutých mílích přistáváme v Sasnitz. Zde je k vidění vyřazená britská ponorka a proto se zdržujeme až do pondělí a čekáme na otevření U-Boot Museum Sassnitz od 10 hodin.
Uvedena do služby byla v roce 1962 a byla to jedna z prvních ponorek s tichým chodem. Tak vznikla i její přezdívka „Tichý zabiják“. Její schopností bylo potopit se až do hloubky kolem 300 m!
Pro pohon zcela ponořené ponorky sloužily elektromotory napájené z akumulátorů, které zajistily energii až na 75 hodin plavby v hloubce. Pro zajímavost hmotnost akumulátorů byla 224 tun.
Při plavbě na hladině nebo ponoření na periskopovou hloubku poháněl ponorku dieselův motor těchto impozantních rozměrů a spotřebě 600 litrů nafty za hodinu. Motor zároveň poháněl 4 generátory elektrického proudu pro nabíjení baterií.
V pondělí v poledne jsme vypluli na další etapu do Kodaně. Vítr byl zadní a slabý, tak většinu plavby nás poháněl motor.
Po setmění zadní vítr trochu zesílil a na celou přední plachtu Genou jsme již drželi rychlost mezi 3,5 až 4 uzly.
Před východem slunce jsme přistáli po 90 mílích v Kodani v Langeline maríně. Pro pohodlné zachycení záďového lana na mooringovou bóji velmi dobře posloužil hák na bóji , o který jsem loni doplnil lodní inventář.
Celé úterý jsme věnovali procházce po městě.
Ve středu brzy ráno vyplujeme na dlouhou etapu z Kodaně až k norským břehům.
Přebírání jakéhokoliv obsahu z těchto stránek bez svolení provozovatele není povoleno. Pro možnost spolupráce nás kontaktujte.
Nečekaně jsem stál před velkou osobní výzvou, sólově přeplout oceán z Bermud až na Azory. Cítil jsem velký respekt, touhu ale i pořádný strach. Strach, jestli vše zvládnu, zda se nedostanu do bouře či nevypadnu z lodi nebo neselže technika. Nakonec se jeden z mých strachů naplnil. Strávil jsem 24 dnů v samotě s oceánem a postupně si zvykal na 45 min intervaly na spánek. Ale bylo toho víc. Přečtěte si můj deník ze sólové plavby, který zachycuje nejen okamžiky, kdy jsem trávil i 30 h za kormidlem bez přestávky ale i informace ohledně výroby pasivního autopilota z gumicuků, konstrukce vlastního driveru a hlavně pocity, které jsem při tomto mém největším dobrodružství zažíval. Celkem jsem uplul 2 388 NM (4 423 km).
Přečtěte si článek , který vyšel o této plavbě v časopise My Boat 7/16. Oproti reportáři je stručnější a zároveň je připraven i k tisku.
Řecko patří k oblastem, kde je poměrně větrno a toto se nám potvrdilo i při plavbě po romatických místech Jižních Kyklad. Poháněni větrem některé ostrovy severně od Kréty obeplujeme, u některých se zdržíme. Vítr o síle 30 uzlů není na této plavbě výjimkou a posádka si užívá plavbu plnou adrenalinu. K zastávkám na kotvě využíváme málo osídlená místa se zastávkami na koupání a výstupy na pevninu. Navštěvujeme ostrovy Folegandros, Ios, Schóinousa a na přání posádky plujeme na ostrov Thíra, která patří k velmi oblíbeným turistickým cílům.
Hlavní úsek této plavby je přeplavba Středozemním mořem z Malty na Krétu. V Řecku jako kapitán lodi musím řešit klasické úřednické kolečko plné papírování. Novinkou je registrace a zaplacení poplatku TEPAI. Pak už nám nic nebrání v pohodovém plachtění. Objevujeme nádherný ostrůvek Gramvousa, který je náramně podobný Karibiku. V Rethymnu vám doporučím místo na výbornou večeři a užíváme si i výlety po Krétě. Navštěvujeme poustevnu, kostel ve Spili a nádherné místo Preveli, které nás neokouzlilo svou pláží, ale hlavně řekou, do které jsme se vydali na canyoning na vlastní pěst. Plavba končí velmi nepohodlým vyvázáním v marině v Heraklionu.